„Jako Evropa jsme hodně restriktivní. Musíme si ale také uvědomit, že Spojené státy mají obrovská ložiska plynu v břidličných horninách, do kterých před nějakými 25 lety ve velkém investovaly a teď sklízí ovoce v podobě rozsáhlých vlastní zdrojů. Vlastní plyn zlevňuje i elektřinu a pro její výrobu prostřednictvím obnovitelných zdrojů mají navíc daleko lepší podmínky než my,“ naráží Jiří Španihel na obří neobydlené plochy, kde je možné stavět fotovoltaiky nebo větrníky bez toho, aniž by to vadilo obyvatelům. To se v zalidněné a na mnoho malých států fragmentované Evropě dělá daleko hůř.
S obnovitelnými zdroji jsme pořád pomalí
Otázky ohledně jaderné energetiky nebo toho, jak dlouho ještě držet uhelné elektrárny, nechávají Španihel i Korolov jiným odborníkům. Oni jsou experty na nasazování obnovitelných zdrojů, jejichž masivnější zapojení samostatnosti a soběstačnosti Evropy jednoznačně pomůže. Ačkoliv média jsou plná zpráv o tom, jak v Česku pořád roste množství fotovoltaických elektráren, na pochvalu to není. „V roce 2023 byly do sítě připojeny fotovoltaiky o výkonu 1 GW. Máme tendence myslet si, jak jsme dobří, ale opak je pravdou, v obnovitelných zdrojích jsme pořád pozadu a měli bychom přidat. Teď máme ve fotovoltaikách asi 4 GW a do roku 2030 chceme mít 10. To není reálné,“ říká technický ředitel PKV Španihel.
Větší role akumulace
Rozvoj obnovitelných zdrojů má akcelerovat i zákon s označením LEX OZE III, který ale nedávno vrátil senát do sněmovny. Řeší důležitá témata jako ukládání energie a bateriovou akumulaci. Španihel i Korolov doufají, že v Česku dojde k „normalizaci vnímání baterek“ stejně jako se to povedlo u fotovoltaiky. Za hranicemi jsou totiž i ony daleko využívanější.
„I proto se na ně chystá dotační titul, který teď prochází připomínkovým řízením Evropské komise. Vypadá to, že nebude nutné, aby to bylo takové zařízení připojené k nějaké budově, ale může fungovat bez ohledu na ni a sloužit k arbitráži energií i ke službám výkonové rovnováhy,“ vypočítává Korolov s tím, že baterie by časem mohly nahradit třeba i dieselové agregáty používané v nemocnicích a jinde.
Vliv voleb? Ne až tak velký
Jakmile se legislativa schválí na úrovni Evropské unie, bude ji muset ještě Česko adoptovat. Korolov ani Španihel ale nečekají velké průtahy. „Letos nás čekají volby a spekuluje se, co to v energetice bude znamenat. Vzhledem k tomu, kolik se toho ale nastoluje právě na úrovni Evropské unie, se nedá čekat, že by byl vliv nové vlády, ať už vyhraje kdokoliv, nějak velký,“ shodují se.
Největší otázka: Co zvládne distribuční síť?
„Kdybychom to zjednodušili, tak každý nový zdroj, který teď v Česku přidáme, povede k celkovému zlevňování. Co nás v tom ale limituje je právě to, co zvládne distribuční síť. Přitom třeba ve Státech už vědí, že hlavní hráč v energetice není ten, kdo vyrábí, ale ten, kdo má v rukou distribuci,“ zdůrazňuje Ivan Korolov.
Má v kontextu toho všeho smysl stavět další fotovoltaické elektrárny? Jednoznačně ano, kývou hlavami oba experti. Oni sami ale vidí (a jsou za to rádi), že firmy i samosprávy k tomu přistupují s větším rozmyslem. „Už se neřeší hlavně to, jak energii vyrobím, ale jak s ní pak naložím,“ zdůrazňuje Korolov roli celkové strategie a koncepce a nutnosti nechat si poradit od odborníků. Protože třeba místní energetické koncepce nebo prováděcí studie se doteď dělaly jen v malém. Dokážu všechnu vyrobenou energii spotřebovat sám? Pokud ne, budu ji sdílet v rámci komunitní energetiky, prodávat nebo uložím do baterie? To jsou otázky, které by vždycky měly padnout.
Sdílení ukáže svůj potenciál. A naláká další
Co se bude v tomto roce rozvíjet ve velkém, to je právě komunitní energetika a sdílení elektřiny mezi budovami a subjekty. Španihel i Korolov čekají, že masivně naroste množství instalovaných fotovoltaik a tím pádem se ještě víc ukáže to, jak velký potenciál a benefity sdílení má. A to povede k chuti instalovat fotovoltaik ještě víc a přidávat k nim také akumulaci.
Tlačit na to ostatně bude i legislativa, která předpokládá, že do roku 2030 budou soláry na všech obecních budovách, kde to jejich statika umožňuje. U nových budov se s její instalací počítá automaticky. Otazníky jsou pořád kolem starších chráněných budov. Ale ne ve smyslu, co s nimi, ale spíš v duchu, kdy už bude také u nich docházet ve větší míře k energetické transformaci.
Historické budovy vyjdou z energetického pravěku
„Umístit fotovoltaiku na chráněné budovy je dnes skoro nemožné. Přitom právě ony mívají větší energetickou náročnost a třeba v centrech měst to bývá velká část objektů. Argumentuje se estetikou, ale přitom je jasné, že na část střech vůbec není vidět a fotovoltaika by na nich by energeticky hodně pomohla. Ze všech stran proto sílí tlak na změnu a letos už by se to konečně mělo pohnout,“ myslí si Španihel a spolu s Ivanem Korolovem vyzvedává i téma průkazů energetické náročnosti budov (PENB) a kondice objektů obecně.
Renovační pasy budov za rohem
Po deseti letech od doby, kdy na základě nového zákona vznikly, bude docházet také letos k masivní obnově PENBů. Hlavně majitelé komerčních nemovitostí na jejich základě žádají o bankovní financování, takže je potřebují víc než kdy jindy. A právě kvůli hodnocení objektů se čeká na spuštění nadstavby PENB, renovačních pasů rodinných a bytových domů, které ještě víc zohledňují to, co majitel pro hospodárnost objektu udělal. Uvést v platnost je ale zvládne asi až nová vláda.
