160 buildings and 37 thousand people in them. How does Masaryk University address sustainability?

Jaké to je starat se o 160 budov, které užívá 37 tisíc lidí, si dovede představit málokdo. „V tématu udržitelnosti má univerzita už docela dlouhou historii. Ucelenou koncepci tvoříme od roku 2016 z úrovně kvestorky univerzity (řídí hospodaření školy a finance) a vedoucího odboru veřejných zakázek, kteří to tehdy vzali od financí a odpovědného zadávání veřejných zakázek, kam patří mimo jiné i nákup energií. Bylo to neideologické, zkrátka nám to přišlo jako rozumný způsob, jak zajistit efektivní fungování instituce do budoucna a postupně jsme přidávali další a další související agendy,“ říká Hubl, který pracuje pro školu, jejíž budovy jsou rozeseté po celém Brně i za jeho hranicemi (a třeba i v Antarktidě, kde je vědecká polární stanice) a která hospodaří s 12miliardovým rozpočtem.

MUNI je veřejná instituce, takže jeden z těch důležitých byl, že jsme naše závazky zformulovali ve strategickém záměru univerzity. Máme ho na léta 2021 až 2028, je to povinnost, kterou nám ukládá zákon, ale přesná formulace je na každé škole. Nám se povedlo propsat tam principy udržitelného rozvoje úplně explicitně, jsou vyjmenované strategie a formulovaný závazek, ke kterému jsme se přihlásili a naplňujeme ho. Jsme rádi, že se rektor a vedení univerzity k tématu hlásí a chtějí na něm pracovat. To je důležitý bod. Strategický záměr díky tomu není jen „papír pro papír“, stanovujeme roční akční plány a každého půl roku se reportuje, co se udělalo a kam se agenda posunula.

Zmiňovaný strategický záměr má šest pilířů a udržitelnost se řeší průřezově v každém z nich – každý pilíř má svého garanta z řad vedení univerzity, což je dobře, protože kdyby na to byl dedikovaný jediný člověk nebo kdybychom měli nějaký izolovaný „green office“ či jednoho vedoucího - „pana/paní udržitelnost“ - nefungovalo by to. A nefungovalo by ani vyčlenění speciální agendy – udržitelnost se totiž promítá do mnoha oblastí, třeba i do toho, jaké nakupujeme technologie a počítače. Je lepší, když na hospodárnost myslí vždy konkrétní osoba, která má nákupy techniky a potom i její užívání na starost. Pokrok se tak dá i lépe monitorovat.

Spotřeby na MUNI podrobně monitoruje provozní odbor a veškeré přehledy předává jednotlivým fakultám a pracovištím. Z tohoto monitorování i z dalších zdrojů máme k dispozici informace, na základě kterých následně určujeme priority v zavádění úsporných opatření. Ke zvyšování efektivity provozu nám výrazně pomáhá i fakt, že neustále zvyšujeme podíl smart budov, tedy budov s vysokým standardem měření a regulace. Ruku v ruce s probíhajícími rekonstrukcemi a novou výstavbou se zvyšuje i podíl energeticky nenáročných budov. Každopádně dobře nastavený systém je jedna věc, úspěch ale stojí i na chování jednotlivců a správců konkrétních budov. Pokud jsou nastavené jasné procesy, měření a management, lidé vedení a motivovaní k úsporám, pak dosáhneme i efektivity a velkých úspor.

Ano, a jsou mezi nimi také obří rozdíly. Jedno může být historická chráněná budova, například ta patřící právnické fakultě, pak jsou nové moderní budovy v kampusu a pak třeba pracoviště archeologů na nalezišti na Pohansku. Navzájem jsou objekty nesouměřitelné. Aktuálně je ukázkovým příkladem Bio Pharma Hub, který stavíme a kde se počítá s tepelnými čerpadly, využitím odpadního tepla ze serverů v IT sále, má podzemní nádrž na dešťovku, racionální členění fasády, zelenou střechu nebo fotovoltaiku na střeše. Je to finančně náročnější, ale je to vklad do budoucna a některé její atributy už koneckonců vyžaduje i stavební zákon.

Máme, spolu s dlouhodobou podporou vedení, výhodu ve výborném týmu veřejných zakázek a jeho vedoucím, který dlouhodobě prosazuje a nastavuje racionální kvalitativní hodnotící kritéria a klade důraz na hodnotu za peníze. Což byl občas u některých dotačních titulů boj. Naštěstí se ale postupně směrem kvalitě mění i legislativa. Daleko lépe už se nám prosazují třeba i sociální a environmentální kritéria. Ono je to obecně všechno o lidech – aby měl téma někdo na zodpovědnost, aby to zaštítilo vedení a aby se celá záležitost co nejvíce komunikovala dovnitř organizace jako něco, co dává smysl. A je to i o spolupráci. Jedinec zmůže jen velmi málo, klíčový je tým a shoda napříč institucí, což se povedlo v naší nové energetické strategii.

Díky dlouhodobé koncepční práci hodně. I proto, že reálně jako první univerzita důkladně měříme uhlíkovou stopu. Ročně spotřebujeme něco ke 34 GWh elektřiny, takže jako menší město. Víme také, že 80 procent naší uhlíkové stopy tvoří právě energie, kdy elektřina je ta absolutně dominantní část. Nedávno jsme dělali kampaň #MUNIsaves, což byla vedle regulačních opatření také komunikace na jednotlivce, aby si uvědomili, co všechno v oblasti úspor energie můžou dělat oni sami. Víme ale, že z hlediska dopadu tvoří jednotlivci menší část – tu výrazně větší udělá „vedoucí provozu“ zjednodušeně řečeno tím, že zkrátka utáhne kohoutky a sníží teplotu v budovách. U spotřeby vody jsou pak pro nás nejzásadnější studentské koleje, takže se snažíme působit na studenty. Data ukazují, že se nám daří snižovat spotřebu zemního plynu i tepla. Spotřeba elektřiny vypadá na první pohled plus minus stejná, což ale poukazuje na to, jak složitá je v našem případě interpretace dat – my totiž spotřebu snižujeme, ale zároveň jsme například vybudovali celou novou obří budovu simulačního centra. A co nikdy neobejdeme, to je fakt, že na elektřině je závislý vědecký výzkum.

Když si vezmeme spotřebu elektřiny ze strany našich přístrojů i počítačů, tak odhadem 10 procent tvoří běžný provoz a 90 procent tvoří podpora výzkumu a vědecké výpočty. S tím nejde nic moc dělat, což se ukázalo za covidu, kdy spotřeba elektřiny klesla přibližně jen o 10 procent, i když lidé v té době ve významné míře pracovali na dálku. Samozřejmě i my promýšlíme, jak dosáhnout uhlíkové neutrality, ale je to velmi komplexní téma – ve formulaci závazků a strategií směrem dovnitř musíme být velmi precizní, protože naši zaměstnanci i studenti jsou velmi inteligentní a greenwashing je u nás něco nemyslitelného. A pak je tady neustálý vývoj: My jsme si nechávali měřit uhlíkovou stopu v roce 2019 a 2022, přičemž ta druhá byla vyšší. Ale to proto, že se změnila metodika výpočtu pro elektřinu na národní úrovni, což neovlivníme, a začalo se násobit jiným, vyšším, koeficientem…

Léta máme fotovoltaiku na pedagogické fakultě, finalizuje se filozofická fakulta, hotová je ekonomicko-správní fakulta, přírodovědecká fakulta a na budovách Správy kolejí a menz ve Vinařské ulici budeme instalovat. V racionální míře chceme jít do co nejvyšších čísel, nicméně studie, kterou máme k dispozici, říká, že naši spotřebu dokážeme z obnovitelných zdrojů pokrýt maximálně z 10 procent. U fotovoltaik nás brzdí nejen nosnost střech, ale u budov v centru zejména památková ochrana, musíme zachovat ráz brněnské městské památkové rezervace. To se podle mého musí do budoucna změnit. Chceme být udržitelní i v ekonomickém slova smyslu, na to se podle mě trochu zapomíná. Když ale vidím, jak se téma posunulo za posledních pár let, a co už se povedlo udělat, myslím, že jsme na dobré cestě.