Rafťáci rakouští: teambuilding na vodě i pod ní klapl na jedničku

V nejdivočejších koutech Štýrska

‍

Dobrodružná výprava nás zavedla do štýrského Hotelu Bergkristall. Horský křišťál uprostřed nespoutané rakouské přírody rozhodně nedělá svému jménu ostudu. Právě naopak.

Kombinace divoké řeky, nedotčených lesů a horských štítů připomínala na první dobrou scénu vystřiženou z romantického cestopisu Henryho Thoreaua. Akorát s vymoženostmi 21. století. A lehce znavenými účastníky zájezdu, kteří v buse zapomněli vrátit svoje podšálky. Ale to je vlastně trochu jiný příběh…

‍

‍

Pěškobusem po podhůří Alp

‍

Po ubytování a vydatném obědu jsme nasadili trekingové outfity a vyrazili na pěší túru. Nohy nás zavedly k nedalekému horskému jezeru. Ti otužilejší z nás ocenili ledově chladnou koupel, slabší kusy zůstaly na břehu a tiše jim záviděly. Jeden za všechny jsme si každopádně užili parádní scenérie horských kotlin, na kterou budeme vzpomínat ještě dlouho poté.

‍

Po prozkoumání terénu jsme se vydali zpět do hotelu na očekávanou grilovačku. Netřeba zmiňovat, že zpáteční tempo bylo o něco rychlejší. Snad za to mohly pomyslné vůně rakouských národních specialit, snad vidina wellness, které bylo pro naše zmožená těla jako dělané.

‍

Sjíždění Salzy a pasažér přes palubu

‍

Raftování na řece Salza bylo zlatým hřebem celého výletu. Pod dohledem zkušených instruktorů jsme naskákali do raftů pro 4 až 10 osob. A pořádně se opřeli do pádel. Na vlnách PKV to rozhodně stálo za to.

‍

Cestou jsme si stihli i zaskákat do řeky, a to hned ze dvou horských skokánků. Vodotěsnost hodinek mimochodem obstála, ale o mobilních zařízeních se totéž říct nedá. Nu což, není každý den posvícení. Navíc jsme se všichni shodli na tom, že je lepší mít vodu v konektorech než vodu na plicích. A něco na tom vskutku bude…

‍

Krása střídá neplechu

‍

V mezičase jsme si dosyta užili všech komfortů, které nám letošní teambuilding nabídnul. Grilování a pivo jsme proložili lenošením ve wellness zóně, aktivnější z nás vyrazili za krásami zdejších cyklostezek.

A nebylo by to správné tmelení kolektivu bez skupinových programů. Soutěž ve stavění nejvyšší věže ze špejlí nám ukázala nejenom to, kdo je technicky i manuálně zručný. Především jsme se během ní utvrdili v tom, že jsme parta soutěživých lidí, kteří nejsou žádná ořezávátka.

‍

Lenošení, raftování na řece Salza, horské túry i zasloužená odměna v podobě večerních grilování klaply na jedničku. A jediní utopenci, kteří nám po skončení výletu dělali společnost, byli naštěstí jenom ti ve skle. Sláva nazdar výletu, naše cesta kolem světa může pokračovat i příští rok!

‍

‍